O klíčcích a Foglarovi

Co udělá normální člověk, když na ulici najde skůtr s klíčkama v zapalování? Štípne se do ruky, rozhlídne se kolem sebe, zadoufá, že benzín vydrží dál než do Clichy a vyrazí objet dokola celou Evropu, jak o tom sní už od gymplu? Nebo klíčky vyndá a nechá na sedadle přišpendlený tajemný vzkaz, ať se majitel dostaví o půlnoci na liduprázdné předměstí spolu s kufříkem peněz a nadějí, že ty klíče, co za něj dostane, budou pravé? Anebo si v duchu vlepí facku za hříšné představy, majiteli nechá na řídítkách své telefonní číslo a hlavou se mu mihne vzpomínka na bílého bobříka za ušlechtilost? Cé je správně, sice jsme s Vojtěchem zadoufali, že nás majitel minimálně zahrne zlatem nebo pozve na večeři do Fouquet’s, ale nakonec se omezil na pár slovních díků. A pocit z dobrého skutku? Blbý rychlošípáctví, dětem číst asi Foglara nebudu, třeba pak zažijou dobrodružnější mládí.