O kari a o světýlku

Gretka mi poradila, že pro hennu chodí kousek za gare du nord, a protože to mám z domova jen pár kroků, vypravila jsem se tam v sobotu odpoledne taky. Neměla jsem ani tušení, že se na severním cípu rue du faubourg saint denis skrývá další nenápadná čtvrť prodchnutá atmosférou východní kultury, tentokrát indické. Stejně jako před časem v Chinatownu mně i teď chytla euforie, kterou člověk zažívá, když objeví něco přitažlivě nového. V indických obchůdcích se vršily placaté naany nejrůznějších příchutí a půvabné Indky, sem tam dokonce zahalené do pestrobarevných sárí, se přebíraly balíčky voňavého koření, jimiž přetékaly police. Přestože se blíží konec měsíce a s ním i obligátní šetření, házela jsem do košíku hennu na vlasy a hennu na tetování a hřebíček a kardamom a džus z granátových jablek a…a…jako už poněkolikátý za poslední týdny mi hlavě začalo blikat výstražný světýlko, který mi připomínalo, že už přece za několik měsíců pojedu zpátky do Čech a že bych měla všechny ty barvy a vůně nasávat do zásoby a všechno si prohlídnout a všechno poznat a všechno si zapamatovat, aby bylo po návratu domů z čeho těžit.
Vzpomněla jsem si na tebe, Pavle, bylo by se ti tam taky líbilo.