Už několik dní se chystám, že popíšu některý zážitky minulých týdnů, třeba návštěvu pařížskýho chinatownu, voňavýho a barevnýho světa, kde jsem s očima navrch hlavy chodila mezi regálama plnejma cizokrajnýho zboží a nakupovala jasmínový čaje, čínský nudle, vietnamskou soju a thajskou omáčku a hlavně pak velkou pánev, na který jsme si všechno doma osmažili. Mozku se ale nechce přepínat na zpětný chod a navíc- čím víc se ty chvilky vzdalujou, tím jsou barvy rozmazanější a vůně mdlejší. A pánev mi už stejně doma zrezla.