Léto ještě někončí aneb how to spend your poslední volná neděle in Paris-mode d´emploi

Dobře se vyspat. Nevstávat před jedenáctou. Posnídat. Zkontrolovat emaily, nyx, emaily, nyx, blog, emaily. Vzít si na sebe starý kalhoty a socka tričko, možná letos naposledy vytáhnout žabky. Zkontrolovat nyx. Vyrazit do prosluněného odpoledne. Přemýšlet o tom, jestli není divný kupovat si během ramadánu u araba šunkovej sendvič. Pokračovat kolem Moulin rouge až na place de Clichy a petrohradskou ulicí se vydat dolů. Pozorovat myši v kolejišti nádraží Saint Lazare. Proplést se osmým okrskem, čtvrtí ministerstev a luxusních butiků, a přemýšlet, jak dlouhá asi bude fronta před Elysejským palácem, který se dnes poprvé v rámci Evropských dnů dědictví otevírá veřejnosti. Jít patnáct minut podél stále nekončící fronty. Změnit plány, nedělní odpoledne se dá strávit i jinak než prohlížením Sarkozyho pracovny. Projít se po nejdražší pařížské ulici rue du faubourg saint-honoré a trochu se pohoršovat u výlohy Hermes, která je celá, tj. včetně bočních stěn a stropu, obložena oranžovou kůží. Popojet k Pantheonu. Prozkoumat Foucaultovo kyvadlo a v kryptě na sebe nechat působit do patetického hávu oděnou slávu francouzského národa. Přestat se usmívat jako kráva. Sednout si do Lucemburských zahrad a po dlouhé době se pokusit kreslit. První kresbu vzteky roztrhat. Vzpomenout si na Tous les garcons s´appellent Patrick. Přečíst další Zweigovu povídku. Lehkou chůzí se vydat podvečerním bulvárem Saint Michel k domovu a domluvit si Aniččino úterní přespání, středeční kino a páteční výlet do Versailles. Nový školní rok je tu, ale léto ještě nekončí.