Fabien

 je můj kolega. Je mu devatenáct a je homosexuál. Když se ho zeptáte, proč na dovolenou nejede pryč z Paříže, řekne vám, že nesnáší cestování, ale po chvilce dodá, že vlastně ještě nikdy nebyl v cizině a jenom párkrát se dostal za hranice Ile de France.
Kromě vaření kafe ve Starbucks se Fabien živí ještě jako fotograf na pařížských diskotékách, kam chodí v náušnicích a v dámských tričkách. Tvrdí, že jeho tělu stačí tři hodiny spánku denně a přesto pravidelně přichází do práce s kruhy pod očima. O svém posledním partnerovi vyprávěl, že je to instalatér a že to on má rád, instalatéři jsou prý praví chlapi.
Fabien v osmnácti letech vstoupil do francouzské socialistické strany, před dvěma lety organizoval ještě jako středoškolák studentské stávky proti CPE, podporoval prezidentskou kandidaturu Segolene Royal a během červnových legislativních voleb tajně volal z práce kamarádům, aby sledoval aktuální vývoj situace.
Fabien má v jazyku fosforeskující piercing a na rameni a v tříslech tetování. Vím to, ukázal mi je v práci za barem. Chtěl by si nechat propíchnout nějakou další část těla, ale neví jakou.
Je ještě co dodat? Je. Fabien si píše blog