Evropa, Evropa!

Zítra dopoledne utíkám na fakultní oddělení zahraničních vztahů pro poslední kulatá razítka a pak na poštu poslat tlusté spisy do kanceláře v Praze. A potom budu už jen čekat, až mi přijde potvrzení, že od února se ze mě oficiálně stane západoevropská stipendistka a dočasná studentka té středoevropské univerzity, o níž jsem snila na gymplu barevný sny. Asi se na svůj pobyt začnu připravovat už teď a nechám si růst vlasy, který budu mýt jenom občas, koupím si dlouhou sukni a knížku nějakých pěkných básniček, kterou pak budu v Praze nosit v podpaží. Nebo už dnes studentky fildy vypadají jinak?
Když mi dnes školní koordinátor pan Fondaneche podepisoval lejstra, vyprávěl mi trochu o evropských městech, která má v rámci studijních pobytů na starosti. A říkal, že maďarská kuchyně je těžká, ale pořád lepší než ta rumunská, která prý téměř neexistuje. A vůbec, že Rumuni jsou anarchisti, že má radši Bulharsko, protože je tam menší bordel. Že v Amsterdamu stojí studentský pokoj peau des fesses a navíc tam prý kašlou na francouzskou literaturu, tam že se jezdit nevyplatí, prý radši do Baskicka, kde vládne politicky ostřejší klima, ale zato se zná na fakultě každý s každým. Pak mi dal na každý formulář dvě razítka, jeden nikdy neví a radši víc než míň, že, zapálil si doutník a podávaje mi ruku slíbil, že až přijede o Velikonocích do Prahy na konferenci, vyrazíme si spolu na Zelenou horu, kde ani jeden z nás nikdy nebyl.