Bílá noc

V noci ze soboty na neděli se pařížské chodníky prohnuly pod vahou miliónu kroků a tuilerijské zahrady vzplanuly dvěma tisíci ohni. Konal se další ročník Nuit blanche, tedy noci bílé, probděné.
Půlka města žila ten večer šišatou merunou, druhá půlka se ale vydala do ulic, které se ihned po setmění rozzářily desítkami audiovizuálních instalací. Tradiční prostory bulvárů a postranních uliček ztratily pod rouškou noci svoje hranaté rozměry a nepodbízivým způsobem ukazovaly chodcům neobvyklý pohled na známý městský prostor. Barvy a zvuky bořily stereotypy myšlení a vytvářely nové souvislosti, které mohl návštěvník objevovat sám při bohatém individuálním parcouru.
Naše česká skupinka se po pikniku v Tuileries vydala spíš na obrazovou procházku městem než cíleně za jednotlivými atrakcemi noci. Viděla jsem po dlouhé době Katku, která přijela na rok na Erasma, moc pěkně jsme si popovídaly během varhanního koncertu v Eustachovi. Měla jsem chvílema chuť si nafackovat, když jsem se slyšela, že mám tendenci rozdávat ostatním mateřské rady o životě v parisu, to asi ten pocit zkušenosti, který se dostavil letos v září, když jsem se lekla třetího listu ve svém francouzském kalendáři.