Zlomky všedního pařížského života

V záchvatu půlnočního poblouznění z trvajícího horka jsem si objednala větrák. Statistika dnešní cesty z prádelny: nespočet úsměvů a vilných pohledů, čtyři pozdravy, jeden pokus o přímý kontakt, jedno pozvání na večeři. Titulní stránky většiny ženských magazínů ovládla tento týden Cecilia Sarkozy.(V práci to Hervé okomentoval slovy: "Ca m´étonne pas, elle couche avec le patron.") Po pěti měsících ticha jsem zase uslyšela myši, kterak se snaží prokousat vrstvami igelitu, jímž jsem jim ucpala díru pod lednicí. V Paříži vzrůstá počet cyklistů a taxíků značky Škoda. Dominiku, víš, že Asnieres je od slova "ane", protože tam kdysi chovali osly? Hlavní potravinou osmnáctého arrondissementu se v letních měsících očividně stává kukuřice, ke změti hlasů křičících "marlborotroazero" se na boulevardu Barbes připojily i ty ženské volající "majsomajsomááájsóóó". Po návratu z práce jsem si dneska o půlnoci pěkně pobrečela, ta samota je občas na prd. Měla bych se konečně přestat brát vážně. Koupila jsem si knížku o významu názvů stanic metra, a tak už vím, kdo to byli pánové Raspail nebo Vavin, že na stanici metra Chateau Rouge skutečně stojí dům z červených cihel a kteráže to dobrá zpráva dala název stanici Bonne Nouvelle. Dostala jsem jeden pohled z Hluboký a dva z Prahy, každý den se znova a znova těším na jedenáctou dopolední, jestli opět něco zašustí pode dveřma. Zase začalo pršet.