Jak poetické je bydlet v malém podkrovním pokojíku s výhledem na Montmartre. Když ale do střechy pere celý den srpnové slunce, ještě v jednu ráno horkem sálají všechny stěny, nejde spát, nejde bdít a příčetnost se topí v záplavach vlastního potu, ztrácí sedmé patro svoji romantickou dimenzi.
pondělí 6. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat