Původně jsem si myslela, že srpnovej návrat do Paříže bude hroznej sám o sobě. No dobře, tak pracuju a nemůžu kvůli tomu ani na tábor ani na čundr ani nikam. No dobře, tak už je tady tři měsíce hnusně. No dobře, tak se ke mně nakonec ty myši prokousaly(švábi kde jste?). Ale proč musim do háje ještě ke všemu vytopit souseda??? Zase objevuju tajný skuliny typický francouzský byrokracie a dozvídám se, že teplou vodu mi zapojí až ve chvíli, kdy pojišťovna pošle instalatéra. A pošle ho prý až tehdy, až se sousedem, který není nikdy doma, vyplním sáhodlouhej formulář, kterýmu nerozumim, a donesu ho svému poradci, který nesídlí blíž než na druhé straně města. Slečna v pojišťovně ví, že zítra mi ale nikdo nic nezařídí, protože je státní svátek, když jí ale řeknu, že už se třetí den myju ve studené vodě, krčí rameny. Po téměř dvou letech ve Francii se jenom v duchu uchechtnu.