Poprvé
po dlouhé době nezažívám slepou euforii z návratu do Prahy a poprvé mě taky napadá, že by můj eventuálně definitivní návrat příští rok vůbec nemusel vyřešit mojí dlouhodobou nespokojenost.
Praha v létě smrdí potem. Češi nosej ponožky v sandálech. Nikdo se na ulicích na nikoho neusmívá, prodavačky nepozdravěj a nepoděkujou. Centrum města se transformuje v obří zábavní park pro turisty a když jsem si dneska v literární kavárně objednávala zelený ledový čaj, skoro jsem se zastyděla, že neříkám iced green tea, jak bylo také uvedeno v nabídce. (Příště si dám radši jenom kafe).
Jenže. Koupila jsem si novou knížku a tetelila se blahem, že se nejedná o další hloupý paperback, jimiž si v Paříži povinně zahlcuji knihovničku a na němž je zajímavé snad jen to, zda vyšel u Folia, Hachette nebo Galimard, ale o pevnou vazbu, které někdo vtiskl osobitou grafickou podobu, vybavil ji ilustracemi a zařadil ji do určité edice. Pak jsem se v Luxoru a posléze Akademii procházela mezi regály a přemýšlela o tom, jak je český knižní svět stále ještě přehledný, nezahlcený nadprodukcí jako ten francouzský(palác knih Luxor má stále ještě daleko do gigantických rozměrů multimediálního hypermarketu FNACu) a hlavně důvěrně známý, protože trochu omezený. A pak jsem šla za Klárou do Literárky, prohlížela si tamní dvoreček a přemýšlela o tom, že kouzlo Prahy je možná v její nepravidelnosti a že bych zase chtěla po škole(a místo školy) chodit do kaváren a proč Paříž takové nemá, i když jsou vlastně tak obyčejné. A že se sice servírka tvářila jako p----, ale že mě to možná nakonec i baví, protože pak ten úsměv není zadarmo a alespoň máme na co nadávat, že jo.
Conclusion dnešní záznam nemá, jenom bych ráda konečně vyřešila dilema, zda vyměnit pařížskou svobodu za částečnou pražskou omezenost.
6 komentářů:
Zajdi taky obcas do cajoven. V nekterych jsou lide uzasne slunickovi ^_^
protože jsou většinou zkouřený.)
odpoved mas v hlave. svoboda a stesti je o tom kym a s kym jsi. zdaleka ne kde jsi. alespon tak to vidim ja.
Myslím, že to právě spolu docela souvisí. V paříži jsem hlavně sama, ale nejsem si jistá jestli i sebou. Místo má na moji existenci zásadní vliv.
zcela normální efekt při návratu z (-e západní) ciziny.
jinak taky nemáme muslimská ghetta na předměstích a v noci se dá docela v klidu procházet téměř všude.
na druhou stranu každý, kdo kdy přišel do styku s knižním obchodem, ví, že paperback je spásou čtenářstva a nakladatelstva díky jeho malé ceně, recyklovanému papíru (juch, ekologie!) a nízké hmotnosti. zatímco v Čechách stále převládá macho fetiš tvrdé vazby s "cool" obrázkem na obalu. já si totiž myslím - já někdy i myslím - že dobrá literatura nepotřebuje vnější reklamu. tedy pokud nechcete okouzlovat návštěvy (Vejdu vejda) metry knižních hřbetů. netknutých.
Tak jasně že je u literatury primární text, o tom se snad nemusíme bavit. A že estetika praktickej účel nemá. K čemu jsou hezký knížky? K čemu jsou třeba ilustrace v knížkách? V paperbacku jsem žádný neviděla, zato vídám kolem sebe spoustu studentů, kterým nevadí do měkkých vazeb čmárat fixou nebo propiskou nebo si místo záložek ohýbat poslední přečtenou stránku. hmmm. no a, tady jde přece o ten obsah, že?
A ano, svoje knížky nedokážu prodávat, chci je shromažďovat, chci se jima obklopovat. Par respect? nebo z intelektuálního snobismu? to ať si každej vyřeší sám.
Okomentovat